|
82. nejvýznamější Čech?
- Narozen 21.6.1963 v porodnici u Apolináře, Praha 2. Tři sourozenci (Václav *1958, Eva *1960, Pavel *1965). Druhorozený syn dr. Václava Pinkavy/Jana Křesadla a dr. Evy Pinkavové roz. Křížové. Pokřtěn Jan Jaroslav v Týnském Chrámu na Starém městě.
- 6.6.1969 rodina emigruje do V. Británie, usídlí se v Colchesteru v jihovýchodní Anglii, kde otec zakládá psychologické oddělení místní obvodní léčebny.
- Po pěti letech základní školy se Jan dostává na nejlepší místní gymnásium The Colchester Royal Grammar School, založené Jindřichem VIII. v šestnáctém století.
- Zde rozvíjí své umělecké i jazykové vlohy, dává za pravdu vlasteneckému otci který kdysi emigroval hlavně "aby z dětí něco bylo". Jan maturuje v klasických jazycích, hraje na housle, zpívá, věnuje se herectví např. v hlavní roli školní produkce středověké moralistické hry Everyman (Každý).
- K vánocům 1975, kvůli jeho obrovském zájmu o televizní pořad BBC "The do-it-yourself animation show", dostává z pracně ušetřených peněz k vánocům filmovou kameru, a experimentuje s různými formami animovaných a časově sestřihaných hraných filmů (tzv. Pixillation).
- Mimo jiné vyhrává veřejnou soutěž o nejlepšího sněhuláka města, - jeho sněhulák je vysoce originální - ležící na dece, s brýlemi proti slunci, v ruce chladný nápoj, naslouchá rádiu a - opaluje se! Na jeho filmu se sněhulák staví sám. Cena je tehdejší hit počítačových her - ping pong.
- V rámci školní soutěže vyrábí první animovaný film, zaměřený proti kouření: Film pod názvem Wanna Light (Chcete si zapálit?), s použitím výstřižků z časopisů a tabákových reklam nešetří tvrdých obrazových a námětových střetů - plíce kuřáka padají do popelnice, idylická scéna lehá popelem z odhozeného vajglu atp...
- Do roka vytváří další film, The Doom Merchant (Předzvěst zkázy). Mění tematiku i formu. Sledujeme vývoj zbrojního průmyslu, bující "arms race" zkázy v rukou dvou znesvářených plastelínových mužíčků, která končí nukleárním 'klidem zbraní'. Film získává druhé místo v každoroční celostátní soutěži BBC, Screen Test.
- V necelých šestnácti letech vyhrává první cenu, za svůj tentokrát kreslený film The Rainbow (Duha). Tento film kreslí bez nákresů přímo fixami na cca 1500 archů papíru A4. Film vyrábí za pouhé tři týdny po večerech a nocích na domácím vybavení. Kvůli výpadku kamery jen tak tak stíhá termín, pracuje na nafocení podruhé nepřetržitě dvanáct hodin. Film se vyznačuje nesmírnou originalitou plynulých metamorfóz mezi jednotlivými scénami, a vtipnou karikaturou známých a příbuzných pro obsazení veškerých rolí. Ohlas v odborném časopisu Movie Maker začíná slovy: „Je vždy problematické popsat díla mladistvých tak, abychom se vyhnuli buď patronizující shovívavosti, anebo v případě mimořádného dojmu nepropadali senzacechtivé nadsázce, která talent po novinářsku vynáší do nebe. Fráze typu "mladý génius" nebo "zázračný chlapec" se zprofanovaly, a vzbuzují okamžitou nechuť. ....Největší poklonu, kterou mohu udělit Janovi, vítězi sekce animace v nedávné soutěži BBC pro mladé filmaře je, že jeho dílo lze posuzovat bez sebemenšího ohledu na jeho věk." (V jiném článku pak) "Jeho film o úspěchu barevné televize a žárlivosti moderátora ze světa černobílé televize je tak stylisticky a tvořivě vypracovaný, že by mohl být oceněn v kterékoliv soutěži bez věkových hranic. Jan Pinkava se už dnes jeví jako profesionál, a určitě se jím stane."
- Jan pokračuje ve vytváření dvou dalších kreslených filmů, tentokrát již kreslí na fólie. Jeho cynický pohled na svět tzv. umění ve filmu Untitled (Bez názvu) je černobílý, až na karmínově hororové vyvrcholení. Film zůstává ukryt v rodinném kruhu, ale je skrytě parodován otcem, spisovatelem Janem Křesadlem, uprostřed jeho knihy "Zuzana a dva starci". Další film, The Hole (Díra) stylisticky připomíná kreslený humor Bartákův, a námět - výskyt nevysvětlené a bezedné díry v ulici, která přitahuje zvědavé kolemjdoucí, je tedy bezděčně pražský. Film je vytvořen na objednávku BBC.
- V sedmnácti vyhrává pro školu počítač v celostátní programátorské soutěži. Jeho plastiku panthera pod názvem Big Cat zakupuje Essexská Universita do stálé expozice v univerzitní knihovně. Skulptura se těší oblibě studentů, kteří si v jejích pařátech nechávají vzkazy, každoročně ji "krmí" konzervou pro kočky.
- Po maturitě se věnuje studiu Computer Science na universitě ve velšském Aberystwythu.
- Tam také holduje lukostřelbě, je president spolku letců na rogalech, a soutěží za universitu v šermu, kde získává první ceny v meziuniversitních utkáních.
- V roce 89 dostává Gwyn Evans Award za úspěchy a oddanost věci při prosazování tohoto sportu, poté, co organizuje v Aberystwythu utkání šampionátu velšských universit. (V Aberystwythu šermuje i se svou budoucí manželkou, Kay).
- Diplom v Computer Science v roce 86 dostává 1st Class Honours, neboli po našem tzv. "červený". Jeho diplomová práce je počítačová animace, kde se opět věnuje proměnám a metamorfózám. Po dokončení studia nejprve pokračuje v akademické dráze a získává doktorát filozofie za diplomovou práci o „abstraktní sensorické robotice", což později sám komentuje takto: „abstraktní, protože to není k ničemu užitečné".
- Osloven inzerátem londýnského počítačově grafického studia Digital Pictures „are you the next John Lasseter" (jste budoucí John Lasseter? shodou okolností jeho nynější umělecký vzor), prokazuje svou dovednost krátkým originálním snímkem Still Life (Zátiší), který vytváří přes léto na výzvu budoucího zaměstnavatele, coby praktickou zkoušku. Snímek dokonce dostává nominaci na cenu Monitor Awards. Ve snímku vidíme, jak nejprve oživne mísa s ovocem, ve stylu pozdně renesančního malíře Arcimbalda. Chvíli se naparuje coby tělnatá dáma před zrcadlem, až náhle, zděšena blížící se vosou, se tato konstrukce rozpadne.
V angličtině se oživování reklamního zboží nazývá characterisation, něco jako „zosobnostnění", neboli nabývání vlastní specifické osobnosti. V jeho pojetí, osobnost předmětu citlivě umocňuje pohybové možnosti daného předmětu, jeho tvar, váhu, materiál. Kupříkladu zadavatel si přeje, aby jeho nápoj byl doslova roztomilý v tom a tom novém balení, což lze sice vytvořit jen v počítačové pohádce, ale roztomilost je abstraktní vdechnutí života do neživého - animace v pravém slova smyslu.
Mezi jeho oceněná díla patří kupř. charakterizace sběratelských kartiček hokejistů, které hrají lední hokej.
Podílí se na architektonických studiích kupř. budoucího hongkongského letiště.
Jan se stává odborníkem na komerci, což jej poněkud frustruje.
V roce 1993 zasílá ukázkové portfolio a životopis do USA, touží o příležitosti vytvářet původní díla v malém týmu těch nejlepších. Pixar vede již zmíněný světoznámý borec John Lasseter, soudobý držitel dvou Oscarů, který osobně reaguje, a zve Jana do San Francisca na pohovor. Jde o šťastnou souhru okolností?
Firma Pixar, pod tlakem projektu Toy Story (Příběh Hraček) v produkci Walt Disney Co. potřebuje odborníka, který by převzal odbor komerční reklamy! Důvěru, kterou firma vkládá do jeho schopností ovšem nezklame.
V roce 1994 získává (až) první cenu CLIO v prestižní mezinárodní soutěži tvůrců počítačově animovaných komerčních reklam, která se v branži považuje za ekvivalent Oscara, a to hned za svou prvotinu u Pixaru, reklamu "Arrows" pro agenturu J Walter Thompson, NY.
Dále se proslavuje inspirativními krátkými snímky jako například "Woman Getting What She Wants", kde si oživlá dřevěná soška ve stylizovaných džínách vybírá míček, který je "akorát", a mimikou dává najevo své emoce při výběru.
- V září 1994 se vrací do Anglie, aby se oženil se svou bývalou soupeřkou v šermu, Kay Renhard.
- Po roce 1990 se opakovaně několikrát vrací do své staré vlasti, bohužel v roce 1994-5 třikrát, na Vánoce, kde se rodina naposled schází v plném počtu, 27. února pak na pohřeb dědečka.
- Otec jej poprvé a naposledy navštěvuje v Californii, nejspíš v předtuše blízké smrti - umírá nečekaně brzy na velmi zhoubný nádor 13.8.1995.
- Jan se vrací do Anglie, aby s ním strávil poslední dny a zůstává do kremace. Do Prahy se pak vrací 9.12., v den otcových nedožitých 69. narozenin, a u příležitosti vernisáže Křesadlovy vrcholové knihy Astronautilia. Cesta je spojena s obřadem uložení jeho ostatků.
Křesadlo odpočívá na Vinohradském hřbitově pod bustou, kterou mu ještě za jeho života Jan vytvořil
- Mezitím se v Pixaru uzavírá oddělení reklamy, na základě úspěchu Příběhu Hraček, na kterém se Jan nepodílel ani v nejmenším. Jeho osobní a profesionální svět je naruby.
Blíží se však osudová příležitost...
|
 Jan dostává příležitost režírovat a navrhnout vlastní film, který by dával technickým borcům zabrat. Jako určitou fintu zvolí použít jen jedné postavičky, starého pána, který hraje v parku šachy proti sobě. Jeho osobnost se rozdvojuje, soupeři se liší svými pohyby apod. Geri má však konstrukčně vzato jen jednu tvář, jedno tělo, jeden oblek.
Jeho dvě osobnosti však vytváří skupina bezmála dvaceti animátorů, takže má vlastně vícero duší. Režisér pak musí sjednocovat tyto herecké výkony "jako by se v jedné inscenaci Hamleta střídali v hlavní roli různí herci, a přitom to měl být ten samý Hamlet."
Jan režisér rozděluje svůj animátorský tým do dvou skupin, aby se navzájem nepletly osobnosti Geriho. Osobně však animuje nejnáročnější scénky, s vytrvalostí a obsedantností sobě vlastní. Dodržuje a vylepšuje vlastnoručně kreslený animovaný scénář.
 Jan využívá i svého sochařství, modeluje a vybírá k digitalizaci ten správný obličej, který zjevně paroduje jeho vlastní tvář a příbuzné.
Pod vlivem neuvěřitelného úsilí propadá občasné skepsi.
Výroba čtyřminutového filmu trvá celé dva roky, z toho osm měsíců jeho samotné natáčení.
Pixar těsně stíhá uzávěrky nominací na Oscara za nejlepší filmy roku 97.
23. března 1998, Jan vyhrává Oscara v kategorii nejlepší krátkometrážní animovaný film, v den matčiných 64. narozenin, které tráví právě v onom domě, kde se rodina naposledy sešla o vánocích 1994.
Symbolicky jí Oscara posílá do vzdálené vlasti se slovy
"Mami, to máš k narozeninám"... (reportáž)
|
Geri - počítačová animace s lidskou tváří
 Překlad technického výňatku ze stěžejního článku únorového čísla 98 odborného amerického časopisu Computer Graphics World autorka původního článku Barbara Robertson, autor výňatku Tony DeRose, překlad Pavel Pinkava PhD
"Subdivision Surfaces" - Postupně drobené plochy (PDP)
Klasický způsob, jak modelovat složité hladké povrchy využívá rovnic třetích mocnin, které jsou zakotvené neboli sestřižené na okraji daného povrchu a hladce vzájemně na sebe navazující neboli sešité dohromady (a patchwork of trimmed B-splines), Avšak tento způsob má dva nedostatky. Sestřižení na okrajích je výpočetně náročné (drahé) a trpí numerickými nestabilitami, což způsobuje narušování spojů v průběhu animace modelované plochy. Metoda PDP těmito nedostatky netrpí. Nevyžaduje ohraničení plochy, a hladkost modelu se udržuje automaticky i za pohybu modelu. PDP je animována tím, že posouváme pozice bodů tzv kontrolní síťky. Ať už je posuneme kamkoliv, máme zaručen uhlazený výsledný efekt. Kouzlo spočívá v tom, dosáhnout namísto nekonečně drobně hrbolatého povrchu (tzv. fraktálního) skutečné hladkosti. Není to tak dávno co Ulrich Reif dokázal matematicky, že výsledná plocha daného algoritmu vytváří zaručenou hladkost (viz. "A Unified Approach to Subdivision Algorithm, " Technical Report A-92-16, Universitaet Stuttgart, 1992) Se stoupající výpočetní sofistikací se stále více zjednodušuje software potřebný k modelování hladkých animovaných povrchů.
Skutečná hladkost by byla výsledkem nekonečného počtu opakování těchto kroků, z čehož vzniká nekonečně drobně lámaný povrch. Samozřejmě, v praxi to nelze, a tak se uplatňují metody, které urzchleně dospějí k nerozeznatelnému výsledku, po jen několika málo krocích- Některé z těchto metod najdete v technická zprávě, SIGGRAPH 93 Conference Proceedings: "Efficient, Fair Interpolation using Catmull-Clark Surfaces," autorského kolektivu Mark Halstead, Michael Kass, Tony DeRose.
Nové technické postupy, které vznikly v Pixaru od té doby jsou v patentovém řízení.
|
